Kateřina SvobodováKateřina
Kateřina SvobodováKateřina
Platonická
Venku mráz a rozehřáté srdce – v něm skrytý hlas, který chtěl by říct – tolik slov a nemůže je přece snadno vyslovit...
Kateřina SvobodováKateřina
Od nekonečna ke kolibříkovi
Nekonečno. Tuto množinu bez konce a bez hranic jsem s trochou fantazie i nadsázky hravě vypočítala hned na začátku nového letopočtu. 2 + 0 + 1 + 5 = 8 → ∞.
Kateřina SvobodováKateřina
Jaký byl Ježíšek
Našla jsem ve svém životě další otázku, která asi už navždycky zůstane jen otázkou. „Jaký byl Ježíšek?“
Kateřina SvobodováKateřina
O Vánocích
Kde jenom zažít... Čím blíže je konec roku 2014, tím více cítím, že to byl začátek.
Kateřina SvobodováKateřina
Okno
Kapka za kapkou a okno stále smutnější, krtek mává rukou a kalendář je prázdnější...
Kateřina SvobodováKateřina
Už je čas...
Zatímco mám do zimního zkouškového období zapsáno již mnoho zkoušek, stále si připadám jako málo popsaná tabule. Chci tím, mimo jiné, říct – utíká to.
Kateřina SvobodováKateřina
Součásti
Své kouzlo skrývá každé zákoutí, do něhož člověk kdy zabloudí – přes všechnu špínu, vůni i rez, štěstí si nelze vystřelit na pouti.
Kateřina SvobodováKateřina
Na světě je velká spousta lidí...
„Jsou lidé, se kterými se člověk zná celý život, a přesto má pocit, že je stále nepoznal. Ale jsou i takoví, se kterými se člověk jednoho dne potká – a okamžitě má pocit, jako by je znal celý život.“
Kateřina SvobodováKateřina
Úvahy
... trochu z rozmaru, více z rozvahy. Udržet si nadhled – heslo, jež ponoukává k podhledu.
Kateřina SvobodováKateřina
Milovat
Je to umění. Je to cesta. Je to vtělení. Nelze přestat. ... Za světla z kaváren vracet se domů, sny čerstvě z továren přinést si k tomu.
Kateřina SvobodováKateřina
Velká radost
„Nemáme co ztratit a nemáme proti čemu bojovat.“ Právě tahle věta se mi vybavila v momentě, kdy jsem pomalu odložila na stoleček kávu z automatu. Byla jsem tam sama.
Kateřina SvobodováKateřina
„Pro“ testuji
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jde být ještě člověkem a nechtít vědět od kdy, do kdy a co za to? Své „pro“ testuji.
Kateřina SvobodováKateřina
Večer na téma: "Být, či nebýt?"
Shakespeare W.: Hamlet. Dovolím si pohled z jiného úhlu. Ne lepší. Ne správný. Prostě jiný.
Kateřina SvobodováKateřina
Divně je mně
Zatímco dojídám zbytek koláče, vidím, že nejenom obloze je do pláče. Tak zbytečně těžké břímě někdy člověk nese! Bojím se však, jestli snadněji celou pravdu snese?
Kateřina SvobodováKateřina
Nad hrobem
V jednom konkrétním okamžiku jsem si připadala tak strašně osamělá a přitom s někým zároveň. Zvláštní pocit. Já – sama se sebou – a svými myšlenkami. Večerem se nesla právě znějící duchovní melodie z kostela sv. Petra a Pavla. A nad hroby se jakoby vznášel klid. Ticho.
Kateřina SvobodováKateřina
Návštěva
Jdeme na to špatně. ... Nenáviděly se. Bojovaly proti sobě. A vítězka bere všechno!
Kateřina SvobodováKateřina
O věcech
Nevím zkrátka vůbec proč, ale prostě jsem si to dneska nechala líbit... úplně VŠECHNO.
Kateřina SvobodováKateřina
Tajemství
Dlouhé okamžiky jsem pak postávala u okna a klidně jsem se nechávala unášet pocity ze západu slunce. A podobně jako oranžové mraky nad Hněvínem pluly mou hlavou i myšlenky. Už dávno jsem o tom chtěla napsat. Jako Karel Čapek napsal „Obyčejný život“ nebo Byrne Rhonda „Tajemství“; chtěla jsem napsat o tom, že i ty zdánlivě nejobyčejnější chvíle života v sobě skrývají tajemství. Potom však slunce náhle zmizelo, oranžová barva se rozplynula v šeď a mně se jakoby rozbilo srdce. Cítila jsem to – jen prázdno a divný chlad – ačkoliv byl horký letní den.
Kateřina SvobodováKateřina
Ať žijou neroboti!
„Vrr,“ líbivě si vrněl. Znal i ta nejtajnější lidská zákoutí, poctivě vstřebával vše takřka do posledního drobečku. Člověk si snadno zvykl na jeho standardní výkon. Přestože byl pokaždé na vynikající úrovni, jeho práce začala být postupně považována za něco zcela obyčejného – za samozřejmost, a proto všechny velmi, velmi překvapilo, když náhle nefungoval tak, jak by měl, jak si člověk zvykl. Vysavač jednoho krásného dne prostě vypnul, leč při vysávání ještě nějakou chvilku plnil svůj úkol, jenže pak přišel zlom, náhle, nečekaně. Zelený robůtek již dál nemohl, neboť v jisté fázi cosi nevstřebal.
Kateřina SvobodováKateřina
Večerní
Na chodník dopadá stín, v ulici zavládl klid – blahem zas zašustil splín, do mých žil byl vlit.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |