Na světě je velká spousta lidí...
Pamatuji si, byť je to již docela dávno, jak se mi osoba, mně velice blízká, jednou snažila vysvětlit, kolik že je na světě lidí, že je jich velká spousta – co se kontextu týká, šlo asi o to, kterak ne všichni jsme stejní, totiž že jsme vlastně všichni jiní. Trápilo mě tehdy to, že nechápu, proč se někdo chová právě tak či onak, protože jsem zjistila, že s lidmi, kteří se chovají určitým způsobem, si nemám příliš co říct. Zkrátka – dětské myšlení se poprvé opravdu střetlo s myšlením dospělých. A já jsem nevěděla, co s tím. Vždyť už ve školce jsem celkem přesně tušila, kdo je „hodný“ a kdo je „darebák“. Ovšem i s „darebáky“ si člověk před odpoledním spánkem čistil zuby, hrál si se stejnými kostkami, sdílel věšáček v šatně. Ani ta myšlenka „to je darebák“ mi nikdy nedokázala zabránit věnovat alespoň chvilku času, jen nepatrnou pozornost tomu darebáčkovi. Když je dítě ještě dítětem, vidí svět krásně. Je to dáno i tím, že teprve všechno objevuje, postupně, navíc k tomu všemu zaujímá pozitivní přístup – i k lidem. Nevrtá se v jejich špatných stránkách – cení si těch dobrých. Pak by se to najednou mělo změnit, hned. Je tu náhle opatrný, odměřený, praktický přístup – ba spíše negativní (nevím, z jakého důvodu to takhle je). A to dobré uvnitř každé lidské bytosti? To je zcela přebito tím špatným, co je však mnohem více vidět. A na pohled špatný člověk přeci nestojí za nic, natožpak s ním vůbec ztrácet čas. A – „na světě je velká spousta lidí“ – co při takovém množství může znamenat pouhý, jediný tvor?
Jenže čas nelze zastavit. Dokonce dneska říkáme, že je „rychlá doba“ a že „nemáme čas“. A teprve déle, ne-li poměrně pozdě, začínáme chápat, kterak každý člověk, leč je „darebák“, je nenahraditelný – a v našem životě je – je tam proto dost možná správně. Nejsem tak naivní, abych si nechala od „darebáků“ ubližovat, ze zkušenosti už snad poznám „kdo, co a proč“, přesto se, ani nyní, nespokojím s tvrzením, že „na světě je velká spousta lidí“ – převedeno (se špetkou nadsázky) do, bohužel, modernější mluvy „na světě je velká spousta blbců“. Někdy mi připadá až legrační, s jakou jistotou „neblbec“ mluví o „blbcovi“ – je vskutku velmi snadné odsoudit člověka (koneckonců – šetří to čas). Já jsem se přesto nenechala omámit jednoduchým vysvětlením – zjistila jsem, že je vážně v každém něco dobrého. To dobré potom stojí za to uchovat v paměti, to špatné odpustit. A nelze-li takto učinit, není nic snazšího, než nenechat se poranit, zároveň nezpůsobit zranění – člověka z myšlenek vypustit. Nikoliv vymazat ze světa. V tom spatřuji jasný rozdíl. Již naprosto chápu, kterak se i lidi mění. A měnit sebe znamená měnit svět. Dá se říct, že měnit k lepšímu, poněvadž k čemu jinému, věnuje-li člověk prostor a úsilí proměně. Nečekám od života zázraky, pouze předpokládám existenci jakési přímé úměry; dát to nejlepší ze sebe – dostat to nejlepší zpět (ne na oplátku, jakož kvůli možnosti příště zase dát). A dávání je mimochodem jedna z věcí, která dokáže člověku jakoby říct „takhle je to správně“.
Svět je sice velký, ale času je tak nějak málo (a kdo ví, jestli náhodou není konečný – abychom vůbec stačili vyjádřit „mám tě rád/a“). Ne všichni jsme stejní, což je fakt, teď jde tedy o to hledat to společné. Je mi jasné, kterak nemohou všichni všechny za všechno milovat – to by byla skoro utopie – avšak lze stvořit jednotu jednotnou myšlenkou – odkud vycházet?
NA SVĚTĚ ŽIJÍ SAMÍ VELCÍ LIDÉ!
P. S. ... přičemž i děti v lecčem mnohdy převyšují dospělé.
Kateřina SvobodováKateřina
Platonická
Venku mráz a rozehřáté srdce – v něm skrytý hlas, který chtěl by říct – tolik slov a nemůže je přece snadno vyslovit...
Kateřina SvobodováKateřina
Od nekonečna ke kolibříkovi
Nekonečno. Tuto množinu bez konce a bez hranic jsem s trochou fantazie i nadsázky hravě vypočítala hned na začátku nového letopočtu. 2 + 0 + 1 + 5 = 8 → ∞.
Kateřina SvobodováKateřina
Jaký byl Ježíšek
Našla jsem ve svém životě další otázku, která asi už navždycky zůstane jen otázkou. „Jaký byl Ježíšek?“
Kateřina SvobodováKateřina
O Vánocích
Kde jenom zažít... Čím blíže je konec roku 2014, tím více cítím, že to byl začátek.
Kateřina SvobodováKateřina
Okno
Kapka za kapkou a okno stále smutnější, krtek mává rukou a kalendář je prázdnější...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 131
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 501x