1) Ty knížky z knihovny, kterých jsem se v podstatě jen dotkla, mi byly vráceny, abych je vygumovala.
2) Cappuccino jsem si sice dneska nevyráběla, ale tu nádržku s vodou jsem tam špatně nasadila, takže další nápoj byl potom studený.
3) I roletu v pokojíčku jsem shodila já – odraženým míčem od jiného hráče. Udělala jsem to snad i naschvál.
4) Jakýsi pán v autobuse, když zrovna „normálně“ vystupoval, narážel na Rolničku, jež mu uhýbala, že má „špatnou stabilitu“, ale že je to „její věc“. Ačkoliv posiluji své bicepsy, stále se je bojím použít.
5) Jsem-li volána, jsem, kvůli věčně zaseknutému telefonu, nedostupná. Samozřejmě – i tohle dělám schválně.
Nevím vůbec proč, ale prostě jsem si to chtěla vyzkoušet – na co všechno mám vliv. Došla jsem k závěru, kterak dostane-li se člověk do situace, v níž je – neprávem – obviňován, nemusí se hájit, nemusí nadávat, nemusí být smutný; vlastně nemusí vůbec nic. Ten pán z autobusu měl v jednom totiž velkou pravdu. To, co z nějakého důvodu (ne)děláme, je pouze a jedině naše věc. Spolucestující mají zase pouze a jedině ty svoje věci.
Nechme si svět líbit! :-)
P.S. Ano, ano, ten pán má sice svoji pravdu, avšak neřídí se podle ní. Ovšem i to se časem určitě poddá.
P.S.2 Ano, ano, v pěti bodech jsou obsaženy samé "prkotiny", jenže - právě v nich lidi mnohdy vidí "problémy".
P.S.3 Ano, ano, myslím, že "problémy" v podstatě neexistují.
P.S.4 Ano, ano, svět je takový, jak se na něj pohlíží.
P.S.5 Ano, ano - je KRÁSNÝ.