Kateřina SvobodováKateřina
Kateřina SvobodováKateřina
Platonická
Venku mráz a rozehřáté srdce – v něm skrytý hlas, který chtěl by říct – tolik slov a nemůže je přece snadno vyslovit...
Kateřina SvobodováKateřina
Od nekonečna ke kolibříkovi
Nekonečno. Tuto množinu bez konce a bez hranic jsem s trochou fantazie i nadsázky hravě vypočítala hned na začátku nového letopočtu. 2 + 0 + 1 + 5 = 8 → ∞.
Kateřina SvobodováKateřina
Jaký byl Ježíšek
Našla jsem ve svém životě další otázku, která asi už navždycky zůstane jen otázkou. „Jaký byl Ježíšek?“
Kateřina SvobodováKateřina
O Vánocích
Kde jenom zažít... Čím blíže je konec roku 2014, tím více cítím, že to byl začátek.
Kateřina SvobodováKateřina
Už je čas...
Zatímco mám do zimního zkouškového období zapsáno již mnoho zkoušek, stále si připadám jako málo popsaná tabule. Chci tím, mimo jiné, říct – utíká to.
Kateřina SvobodováKateřina
Na světě je velká spousta lidí...
„Jsou lidé, se kterými se člověk zná celý život, a přesto má pocit, že je stále nepoznal. Ale jsou i takoví, se kterými se člověk jednoho dne potká – a okamžitě má pocit, jako by je znal celý život.“
Kateřina SvobodováKateřina
Úvahy
... trochu z rozmaru, více z rozvahy. Udržet si nadhled – heslo, jež ponoukává k podhledu.
Kateřina SvobodováKateřina
Velká radost
„Nemáme co ztratit a nemáme proti čemu bojovat.“ Právě tahle věta se mi vybavila v momentě, kdy jsem pomalu odložila na stoleček kávu z automatu. Byla jsem tam sama.
Kateřina SvobodováKateřina
„Pro“ testuji
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jde být ještě člověkem a nechtít vědět od kdy, do kdy a co za to? Své „pro“ testuji.
Kateřina SvobodováKateřina
Večer na téma: "Být, či nebýt?"
Shakespeare W.: Hamlet. Dovolím si pohled z jiného úhlu. Ne lepší. Ne správný. Prostě jiný.
Kateřina SvobodováKateřina
Nad hrobem
V jednom konkrétním okamžiku jsem si připadala tak strašně osamělá a přitom s někým zároveň. Zvláštní pocit. Já – sama se sebou – a svými myšlenkami. Večerem se nesla právě znějící duchovní melodie z kostela sv. Petra a Pavla. A nad hroby se jakoby vznášel klid. Ticho.
Kateřina SvobodováKateřina
Návštěva
Jdeme na to špatně. ... Nenáviděly se. Bojovaly proti sobě. A vítězka bere všechno!
Kateřina SvobodováKateřina
O věcech
Nevím zkrátka vůbec proč, ale prostě jsem si to dneska nechala líbit... úplně VŠECHNO.
Kateřina SvobodováKateřina
Tajemství
Dlouhé okamžiky jsem pak postávala u okna a klidně jsem se nechávala unášet pocity ze západu slunce. A podobně jako oranžové mraky nad Hněvínem pluly mou hlavou i myšlenky. Už dávno jsem o tom chtěla napsat. Jako Karel Čapek napsal „Obyčejný život“ nebo Byrne Rhonda „Tajemství“; chtěla jsem napsat o tom, že i ty zdánlivě nejobyčejnější chvíle života v sobě skrývají tajemství. Potom však slunce náhle zmizelo, oranžová barva se rozplynula v šeď a mně se jakoby rozbilo srdce. Cítila jsem to – jen prázdno a divný chlad – ačkoliv byl horký letní den.
Kateřina SvobodováKateřina
Ať žijou neroboti!
„Vrr,“ líbivě si vrněl. Znal i ta nejtajnější lidská zákoutí, poctivě vstřebával vše takřka do posledního drobečku. Člověk si snadno zvykl na jeho standardní výkon. Přestože byl pokaždé na vynikající úrovni, jeho práce začala být postupně považována za něco zcela obyčejného – za samozřejmost, a proto všechny velmi, velmi překvapilo, když náhle nefungoval tak, jak by měl, jak si člověk zvykl. Vysavač jednoho krásného dne prostě vypnul, leč při vysávání ještě nějakou chvilku plnil svůj úkol, jenže pak přišel zlom, náhle, nečekaně. Zelený robůtek již dál nemohl, neboť v jisté fázi cosi nevstřebal.
Kateřina SvobodováKateřina
Setkání
Možná by to mohlo znít absurdně, ale potkala jsem dneska své druhé já, aniž by se v tomto případě jednalo o mé dvojče. Naše „já“ se střetla nejprve pohledem, poté něčím jakoby vyšším – myšlenkou. V jistý okamžik jsme pochopila, že vlastně absolutně nezáleží na rozdílnosti každé lidské bytosti, natožpak na leckterém úsudku předem – předsudku – běží přeci o porozumění.
Kateřina SvobodováKateřina
Proměna...
Smát se, nebo plakat? Občas slzy smáčející tvář oživí smích, ovšem někdy smějící se ústa vyústí až v pláč, jelikož i výhledově slunečný den může být nepředvídatelně zahalen do černého hávu. Jako třeba dneska.
Kateřina SvobodováKateřina
Hledám: Saturnina
„Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.“
Kateřina SvobodováKateřina
Lavička
Pomaličku se stmívalo a nad horizontem se začaly tvořit první oranžové mraky, které postupně rozzářily zimní nebe.
Kateřina SvobodováKateřina
Zpověď dítěte svého věku
Jdu vám takhle ráno do školy. V uších sluchátka, jako vždycky, vedle sebe Rolničku, jako obvykle, nad hlavou nebe, jako...
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
